AFRIKA 2018-2019 poprvé s Maringotkou

Namibie – JAR

21. 2.-9. 3. 2019

Po téměř čtrnácti dnech „dovolené“ ve Swakopmundu jsme se rozloučili s prodavačem z obchodu s rybářskými potřebami, který se s námi během nejméně deseti návštěv jeho obchodu skamarádil a vyrazili jsme zpátky do vnitrozemí. Hned první den jsme si uvědomili, jak bylo u oceánu příjemně. Teplota vzduchu stoupla opět na 35-38 stupňů. Ani u jezera Oanob Dam, kam jsme se vrátili po měsíci a půl, nebylo lépe. Ba naopak. V noci na padnutí. Chytil jsem tam dva pěkné okouny a rozhodli jsme se i s nimi vydat se směr Jižní Afrika. Rychle zase někam k oceánu. Po cestě jsme spali na dvou farmách. Někteří farmáři si přivydělávají ubytováním v pokojích a většinou mají u farmy i čtyři až pět stání na kempování. Vždy je všude velmi čisto s dobrým vybavením. Toaleta, sprcha s teplou vodou, ohniště na grilování, malý obchůdek, nebo možnost objednání si jídla. Ekonomická situace Namibie není nyní moc dobrá. I my jsme pocítili velký rozdíl mezi cenami v roce 2016 a tento rok, kdy je vše o dost dražší, ale přesto pro nás stále levné. Namibie se již několikátý rok potýká s nedostatkem vody a špatnou politikou vlády. Hodně farářů se musí transformovat z pěstování na polích na chov dobytka a hodně farem skončilo. Jeden farmář nám řekl, že do pár let je s Namibií konec. Doufejme, že ne, protože Namibie je stále jednou z nejkrásnějších zemí Afriky.

Teď už sedíme v kempu v JAR u městečka Kamieskroon, je 15 stupňů, prší a vzpomínáme na namibijské horko. Zítra razíme k oceánu.

Namibie – Etosha, Opuwo, Kunene a Sceleton Coast

9. 2. 2019-20. 2. 2019

Když jsme dorazili před Anderssonś Gate, jižnímu vstupu do Národního Parku Etosha, bylo již odpoledne a nemělo cenu vjíždět za bránu. Cena za celodenní vstup, oproti ostatním NP v Africe, je bezkonkurenční, protože stojí pouhých 120,- Kč/24 hod. Ubytovali jsme se v krásném kempu Takeni Etosha Village a těšili se na ráno. Musím podotknout, že Lodge s kempy okolo Etosha NP jsou velmi pěkné všechny, na rozdíl od tří kempů, které jsou přímo v parku. Před parkem vás čekají kempy s bazény, dobrým jídlem, skvělou obsluhou a profesionálním personálem. V NP Etosha to jsou kempy s minimálním zařízením, špinavé a s obsluhou tomu odpovídající. To vše je dvakrát dražší než v kempech před branami. Teď už víme, že je daleko lepší navštívit park, večer z něj vyjet a ráno ho navštívit podruhé. Zvířat jsme neviděli moc, protože zapršelo a všude bylo dost vody, než aby se všechna zvířata potkávala u napajedel. Ale viděli jsme lvy a lvici i s mládětem, žirafy, dva nosorožce za křovím, zebry, šakaly, všelijakou vysokou a jednoho slona, který nám zkřížil cestu.

Ze západní strany NP Etosha  jsme objevili pěknou zapadlou Kaoko Bush Lodge. Tady v Namibii prakticky skoro každá Lodge (v překladu něco jako hotel, nebo ubytování v baráčcích) má i pár stání pro kempování. A když je na ceduli stan, nebo karavan, neváhejte si otevřít bránu v plotu a vydat se po jejich pozemku hledat ubytování.

V Opuwu jsme doplnili zásoby a sjeli z asfaltu na ne moc upravené písko-štěrkové cesty, po kterých jsme najezdili dalších asi 900 kilometrů. Dojeli jsme po nich k vodopádům Epupa, kde doporučujeme ubytovat se až v posledním Epupa kempu, který je fakt pěkný a hlavně klidný. Klidný píši záměrně, protože od Opuwa potkáte většinou jen Himby, místní obyvatele, kteří jsou tak trochu zkaženi civilizací a stali se z nich otravové, kteří vám nedají pokoj a neustále vám něco vnucují ke koupi, nebo chtějí peníze.

Epupa vodopády byly naším nejsevernějším místem Afriky, které jsme chtěli tento rok navštívit, a tak jsme se vydali zase na jih.

Přes krásnou oblast okolo Sesfonteinu a Palmwag jsme dojeli do NP Skeleton Coast, kde jsme se přesvědčili, že i v pouštní oblasti se dá rozříznout pneumatika o vyčnívající kámen.