Afrikou z JARu do Keni na motorce 2016

JAR, Namibie, Botswana, Zambie, Malawi, Tanzanie, Zanzibar, Rwanda, Uganda, Keňa.

10. 2. 2016 Namibie (Keetmanshoop)

Zpátky v Namibii, tentokrát ve dvou na jedné motorce. Naplánovaná cesta je z Cape Townu, kde jsme byli před pěti dny, do Keni, nebo až do Etiopie, podle možnosti zaslání motorky zpátky do Evropy.

Nebudeme psát žádný deník, ale jen co nás po cestě zaujalo.

Cape Town, hlavni město Jihoafrické republiky. Přestože jsme v Africe, nic se zde té klasické, barevné,

chudé a zároveň tak okouzlující Africe nepodobá. Široké asfaltové dálnice , luxusní auta, velké obchodní domy s jakýmkoliv obchodem, na který si jen vzpomenete, celé město udržované v naprosté čistotě, kde lidem nezáleží na barvě pleti. Toto je nejen samotné Kapské město, ale celá Jihoafrická republika. Po přechodu hranice z JARu do Namibie ve Vioolsdrifu jsme sjeli z asfaltu na nezpevněnou cestu, kterou jsme se dostali k Národnímu parku Fish River Canyonu. Je to zvláštní, jedeme desítky kilometrů po pískové cestě mezi pláněmi s občasnými skalnatými útvary a stále čekáme, kdy vjedeme do kaňonu. Místo toho jsme po 190 ti km dojeli po rovině k dlouhé a hluboké propadlině v zemi, kterou protéká řeka Fish River. Při pohledu do kaňonu jde vidět, jak stovky metrů čtverečních jednotlivých desek se propadají do země, každá do jiné hloubky a úplně na dně si vymílá svou cestu řeka. Cestou na západ k pobřeží Atlantického oceánu jsme 10 km před přístavním městem Luderitz navšívili Kolmanskop (Ghost Town), město, které bylo na začátku dvacátého století založené Němci, kteří zde těžili diamanty. Je to zvláštní být v 70 let opuštěném městě uprostřed ničeho jako někde na měsíční krajině, jen samý písek a hory a představit si, jak zde kdysi vše fungovalo. V Luderitzu mají nejchutnější ústřice na světě. Když je ráno u oceánu zamračeno a teplota vzduchu 16 stupňů, není nic neobvyklého, že po hodině jízdy směrem do vnitrozemí teplota stoupne na 43 stupně.

12. 2. 2016 Namibie (Sossousvlei)

Když projíždíme Namibií, vzdálenosti mezi městy, nebo turisticky zajímavými místy jsou poměrně velké.

Jedeme stovky kilometrů a je jedno jestli po hlavním tahu Namibií, kde jsme očekávali větší provoz, nebo po vedlejších cestách, potkáváme za celý den jen pár aut. Hustota zalidnění mimo měst je velmi řídká. Napravo i nalevo v jižní části Namibie většinou vidíme jen savanu, poušť, skaliska a není se kde schovat před sluncem. Možná právě proto jsou podél hlavních cest odpočívadla s přístřeškem, vzdálené od sebe cca 20 km. Občas vidíme, nebo nám dokonce přeletí přes cestu takové malé tornádo, které vzniká z tepla a nese s sebou drobný písek. Někdy je malé jen v rozpětí metru, někdy až v desítkách metrů. Mohlo by se vám zdát, že takové dlouhé přejezdy savanou v tropických teplech jsou únavné a nudné. Ale opak je pravdou. Cestou potkáváme spousty zvířat, jako oryxy, kteří jsou ve znaku Namibie, pštrosy, zebry, impaly, kudu a divoké koně, kteří jsou pozůstatkem německé kolonie. V době kolonizace Němci používali koně pro práci v poušti. Po ukončení kolonizace zde koně zanechali a ti zdivočeli.

Sossousvlei je další ze zajímavých míst Namibie. Je to místo , kde se po cestě dostanete až do pouště mezi vysoké duny. Přivstali jsme si, a když vycházelo sluníčko, seděli jsme na padesáti metrové duně a dívali se, jak se s úsvitem mění barvy pouště.

15. 2. 2016 Namibie (Swakopmund)

Swakopmund je přístavním městem v západní části Namibie na pobřeží Atlantského oceánu. Zajímavostí je, že je to jedno z mála míst, kde se mluví německy. Proudí zde studený proud z Atlantiku, takže je zde asi o deset stupnů chladněji, než v jiných částech Namibie. Na sever od tohoto města začíná Pobřeží koster, Skeleton Coast. Jeho délka 500 km je pokrytá písečnými dunami, které jsou součástí pouště Namib. Lodě, které plují podél tohoto pobřeží musí čelit velmi zrádným proudům a mnoho námořníků zde přišlo o život. Když některá z lodí uvízla na mělčině, zpět na moře se nemohla dostat kvůli příboji a ve vnitrozemí námořníky čekala desitky kilometrů dlouhá poušť bez jídla a vody. Po 130 km cestou podél tohoto pobřeží přijíždíme na Cape Cross, místo kde žije tisíce lachtanů. Rádi bychom přidali poznámku k fotkám s těmito lachtany. Ačkoliv se může zdát místo velice obdivuhodné, což opravdu je, z fotek nejde cítit ten neskutečný zápach, který s sebou toto místo nese.

Omlováme se městu Walvis Bay a Swakopmundu za to, že jsme napsali, že v Luderitzu mají největší a nejchutnější ústřice. Až zde jsme pochopili, jak vypadá a chutná ta opravdu největší a nejchutnější ústřice.

18. 2. 2018 Namibie (Etosha)

V lodgi u Ausu jsme dostali tip na kemp nedaleko Swakopmundu. Vůbec jsme nečekali, že to bude tak zajímavé místo. Spitzkoppe je místo se zvláštními skalisky oranžovo hnědé barvy a uprostřed nich se může kdekoliv kempovat. Je to opravdu obdivuhodné místo uprostřed savany, které doporučujeme všem, kteří Namibii navštíví.

Protože máme ještě spoustu času pro Namibii a naše víza končí na konci února, rozhodli jsme se, že navštívíme Národní park Etosha nejen z východního vstupu, jak bylo naplánováno, ale i z jižního. Po příjezdu k Etoshe jsme se ubytovali v B+B (Bed and Breakfast) Eldorado a ještě večer domluvili dopolední prohlídku parku s řidičem a autem, protože do parku se na motorce nemůže. Ani jsme neočekávali, že během dopoledne uvidíme skoro všechny druhy zvířat, které v Etoshe žijí. Den jsme zakončíli bonusem, které nabízí samotný kemp Eldorado, návštěvou jejich zvěřince, ve kterém mají i leopardy.

22. 2. 2016 Namibie (Etosha) aneb od Etoshi k Etoshe

Po cestě z jižního k východnímu vstupu do Etoshi jsme navštívili město Opuwo, které je centrem nákupů pro Himby. Viděli jsme zde jak polonahé ženy pouze se zakrytou spodní částí těla, s obnaženými prsy a nazdobenými těly spoustou přívěšků a předmětů vyznačující jejich animistické náboženství, nakupují v supermarketu vedle normálně oděných afrických žen. Některé Himbky příjíždějí do města za nákupem, jiné stojí před supermarketem, aby prodaly korálky. A když se na vás takové prodejkyně nalepí, jsou tak otravné, že jediným únikem je odjezd z města. Ale jakmile vytáhnete foťák, nechají korálky korálkama a už slyšíte jen „foto foto ten dolars“. Jinak Opuwo je jediné špinavé město, které jsme v Namibii navštívili. Krásnou Namibii jsme opět viděli u Ruacana Falls. Když sejdete 517 schodů, dostanete se až na samotné dno vodopádů. Je nádherné pozorovat tyto vodopády, jako jedny z mála v Africe, i z jejich spodní části.

Při druhé návštěvě Etoshi nám počasí moc nepřálo. V noci pršelo a přes den bylo velké teplo a dusno. Při takovém počasí jsou většinou zvířata zalezlá v buši, takže jsme viděli pár druhů vysoké zvěře, plameňáky, zebry, pakoně a žirafy. Ale jeden krásný zážitkem nám Etosha dopřála. Tři dospělé, přežrané lvy odpočívající u napájedla, které jsme mohli pozorovat zhruba ze třiceti metrů. I když byli zjevně přežraní, protože břicha jim visela až k zemi, bylo vidět, jak jsou neustále ve střehu a sledují stádo zeber stojící opodál, které čekalo, až lvi odejdou a budou se moci napít, protože v tuto chvíli patřilo napájedlo pouze jim a nikdo se k němu nemohl přiblížit.

25. 2. 2016 Namibie (Bagali)

Poslední den v Namibii. Zítra už přejížíme hranice do Botswany. Kolem řeky Okawango je spousta lodgí, my jsme v Nunda River Lodge, kde kvalita odpovídá ceně. V tomto místě je řeka plná hrochů, které jsme si přes den prohlédli z lodě a v noci na souši, když se přišli najíst před naš domeček. Řeka Okawango pramení v Angole, protéká Namibii a jako jediná řeka na jižní polokouli končí v bezodtoké oblasti v poušti Kalahari v Botswaně, kde tvoří bažinatou vnitrozemní deltu, která se trojnásobně zvětší až měsíc po období dešťů v Angole.

28. 2. 2016 Botswana (Maun)

Do Maunu jsme přijeli s deštěm, který se nás, střídavě se zamračeným počasím, drží už třetí den. Den ode dne jsme zapařenější a smradlavější. Rána bývají bez deště a tak jsme dopoledne stihli prohlidku Okawanga delty z výšky, než zase začalo pršet. Když jsme si objednávali let, netušili jsme, že nás posadí do helikoptéry bez dveří, která vypadala jako postavená ze stavebnice Merkur. Starší budou jistě vědět, mladší nechť se zeptají co byla stavebnice Merkur. Foukalo, hodně foukalo, ale nedá se to přirovnat k letu letadlem či v uzavřené helikoptéře. Měli jsme bezprostřední kontakt s tím, co bylo pod námi.

Za deště přijíždíme i do Elephant Sands Lodge blízko města Nata, kde bohužel kvůli stálému dešti se nám za celý pobyt přišel ukázat jen jeden slon a to ještě jen s jedním klem. Proběhl tak rychle, že jsme ho nestihli ani vyfotit. Tato Lodge je neoplocené místo s umělým napájedlem, kde je voda i v období sucha a sloni zde chodí pít a pokud neprší, projdou kolem vás desítky slonů za den. Zato, když jsme projížděli z Maunu do Nata a pak až k hranici se Zambií, potkávali jsme po cestě více slonů než aut. Musíme říci, že v porovnání s JAR, nebo Namibií je pro nás Botswana docela hodně drahou zemí. Ceny za ubytování a jídlo jsou jednou takové.

5. 3. 2016 Zambie

Ohlédnutí za týdnem cestování po Zambii.

Do Zambie jsme vjeli hraničním přechodem Kanzungula, kde nás přes řeku Zambezi převezl malý trajekt pro dvě nákladní auta a jednu motorku, nebo čtyři osobní auta. Vjezd s vlastním dopravním prostředkem do Zambie není tak jednoduchý jako byl doposud. Po vyřízení víz a razítka do karnetu (mezinárodního celního dokladu, který jsme si museli vyřídit ještě v Praze a zaplatit na motorku kauci) jsme museli jít zaplatit karbon poplatek, což je poplatek za znečištění ovzduší, pak silniční daň, agenturu pro bezpečnost na cestě a nakonec pojištění odpovědnosti. Tohle vše nás vyšlo v přepočtu na 5 000,- Kč. Jo a samozřejmě pršelo.

Usušili jsme se v Livingstone, kde sice pršelo, ale byli jsme pod střechou v kempu Jollyboys Backpackers. Takový kemp pro mladé cestovatele. Ve městě nás potěšila busta Emila Holuba, který vytvořil první mapu Viktoriiných vodopádů. Poprvé jsme byli rádi, že po cestě prší, protože vodopády plné vody, které vytvářejí mlhovinu nadnášející se vysoko nad řeku Zambezi a padající zpátky jako déšť, jsou mnohem hezčí než v období sucha.

Plánovaný přelet vrtulníkem nad vodopády jsme vyměnili kvůli počasí za večerní plavbu lodí s neomezenou konzumací alkoholických nápojů a jídla. Společnost organizující plavbu nepočítala s tím, že s nimi poplují dva Češi a asi po necelých dvou hodinách plavby se nám přišel omluvit kapitán lodi, že jim došlo bílé i červené víno a jestli nám může namíchat nějaký jiný nápoj.

Třídenním přejezdem jižní Zambií přes hlavní město Lusaku, Petauke a Chipatu jsme dojeli do Kakumbi.

Pro ty, kteří nemají rádi takový ten klasický africký zmatek a chaos velkoměsta, který zdejším připadá jako naprosto normalní, auta křižující se ze strany na stranu, mezi nimi procházející lidé a zvířata, troubení klaksonů spěchajících taxikářů a spousty dřevěných stánků podél cesty, doporučujeme město Lusaku projet bez zastavení.

V Kalumbi jsme navštívili Národní park Luangwa. Konečně den bez deště a zase se slony.

9. 3. 2016 Malawi (Chembe, Cape Maclear)

Před třemi dny jsme opustili Zambii a vjeli do Malawi. Na hranicích to bylo jako za starých časů a během dvaceti minut jsme byli vyřízení včetně víz a pojištění na motorku, které tu na silnicích policisté kontrolují každou chvilku. Naše první zastávka byla u stolů z plechu, na kterých se smažilo maso a barmbory. Malawi je úplně jiné než Zambie, nebo třeba Botswana. Zelená jakoby byla ještě zelenější, červená zem ještě červenější. V kempu Mabuya v hlavním městě Lilongwe nás přivítal tlustý ridgeback, který se mi zakousl do pravé nohy a škubal tak, že se s námi málem zkácela motorka, ale ustáli jsme to. Ještě, že jezdíme v krosových botách, takže si pejsek málem vylámal zuby. Odnesli to jen roztržené kalhoty. Cesta z Lilongwe k jezeru Malawi, které zabírá jednu třetinu rozlohy země vede přes hory. Byl to moc hezký přejezd se spoustou zatáček a nádherných výhledů. Když jsme přejeli hory rozprostřelo se před námi obrovské jezero. Těsně za hranicemi Zambie s Malawi jsme potkali kluka s holkou z JARu, kteří jeli každý na své Yamaze XT 250. Pokecali jsme a vyměnili si tipy hezkých míst, které stojí za to k vidění.

Cape Maclear je tip, který jsme od nich dostali a je to přesně to místo, které jsme hledali pro odpočinek. Na Cape Maclear se jede okolo jediného města na poloostrově Monkey Bay, které nestojí za navštívení, protože tam nic není. Část jezera u Cape Maclear je Národní vodní rezervací spadající pod UNESCO. V nádherné čisté a teplé vodě lze šnorchlovat a vidět barevné ryby jako v moři.

Malawi je pro nás jednou z levnějších zemí Afriky.

12. 3. 2016 Malawi (Chilawera)

Zítra opouštíme Malawi. Projeli jsme ji podél jezera od jihu až k severu. Občas nás silnice zavedla dál od jezera do vnitrozemí přes hory a pak zase zpátky k vodě. Docela nás překvapilo, kolik mešit jsme zde míjeli. Z obyvatelů Malawi je 13 procent muslimů. Připadalo nám, že všichni žijí u jezera. Když jsme jeli kolem jednoho lesa, kde byl na každém stromě okolo kmene přivázaný kalíšek, kam z obřezaných stromů něco teklo, zastavili jsme a šli se podívat co to je. Bylo to něco bílého, co připomínalo mléko, které nám zaschlo na prstech a byla z toho guma. Objevili se dva kluci a my se jich zeptali, na co se to používá. Ukázali nám na naši gumu od motorky a podrážky od bot. Těch stromů s kelímkami tam bylo tisíce. Další zajímavostí bylo,že v malých městech jezdí místo taxíků kola, která mají na zadním nosiči sedátko a každé kolo má svou registrační značku.

Po noci v Nkhata Bay jsme měli jak motorku tak helmy plné malých mravenců. Helmy jsem ráno museli celé rozebrat, vyčistit a zase složit. Ostatních mravenců na motorce jsme mysleli, že se zbavíme během cesty. Ale ani odstředivá síla protivětru je nesetřásla a my si je přivezli s sebou do dalšího kempu. Ti malí hajzli byli všude a lezli během cesty z motorky do kalhot, bund, bot a zase i do helem. Odpoledne jsme museli rozebrat celou motorku, vystříkat ji hadicí proudem vody, ale mravenců jsme se stejně nezbavili. Tak jsme všechna místa na motorce vystříkali naším jediným sprayem na komáry a uvidíme ráno.

18. 3. 2016 Tanzánie

Poznámka k našim motomravencům. Dalšího dne ráno po naší důrazné deratizaci bylo na motorce opět několik desítek mravenců, kteří sice den ode dne ubývají, ale jezdí s námi až do teď.

Do Tanzánie jsme vjeli 13. 3., ale stále jsme ještě zůstali u jezera Malawi, tentokrát v Blue Canoe Safari kempu, který vede jeden Němec s tanzánskou manželkou. Kromě toho, že je kemp na hezkém místě a velmi čistý, třídí se zde odpad a vše je zařízeno na bázi ekologického systému.

Po cestě Tanzánií se nám střídaly plantáže banánovníků, nekonečně rozsáhlé čajové plantáže, aloe vera a baobaby.

200 km před Dar Es Salaamem zhoustla doprava na silnicích, přibylo spousty náklaďáků, kamionů a bezohledných řidičů autobusů, pro které motorka neznamená nic a předjíždějí v protisměru jako by jsme tam vůbec nejeli. Tuhle cestu jsme jeli asi pět hodin a to jsme to valili co to šlo s očima na šťopkách.

Pro ty, kteří sledují web, jsme se rozhodli vyhlásit soutěž o věcné ceny. Soutěží se o to, kde se nyní nacházíme a o správné odpovědi na otázky, které souvisí s místem. Odpovědi piště na e-mail   vh@motoway.cz . Nezáleží až tak na tom, kdo bude nejrychlejší, jak na tom, kdo nejlépe a nejpřesněji místo(a) popíše a zašle správné odpovědi na otázky. Výherce, pokud s tím budou souhlasit,  veřejně vyhlásíme a po našem příjezdu odměníme.

1. místo

2. soutěžní otázka není místo, i když stále souvisí s tím, kde se nacházíme a můžete ji považovat jako indicii. Úkolem je rozpoznat dřeviny a roztliny a přiřadit k nim správný název koření, který s nimi souvisí. Například 1A, 2B, … atd..

1 

10 

11 

A-citronela, B-čili, C-vanilka, D-kardamon, E-skořice, F-kurkuma, G-kávovník, H-muškátový oříšek, CH-černý pepř, I-zázvor, J-hřebíček

3. dnes indicie k místu. Včera tady proběhly prezidentské volby, dnes se ve vesnicích musí :-)  slavit vítěz. Vše už prý bylo předem dohodnuto.

4. další otázka je z místního prostředí a života:

– ráno, když je odliv, chodí ženy namáčet do vody skořepiny od kokosů, aby následně oddělily od tvrdé části kokosové vlákno. Vaším úkolem je vybrat správnou odpověď, na co se toto vlákno používá.

A) na výrobu provazů a lan

B) jako výplň do matrací a polštářů

C) na oheň

5. z čeho místí lidé vyrábějí krytinu na střechy

27. 3. 2016 Tanzánie (Bagamoyo)

Děkujeme všem, kdo se zapojili do naší poznávací soutěže. Ano, po čas servisu motorky v Dar Es Salaamu jsem navštívili ostrov Zanzibar. Bylo to hezké, ale týden stačil. Není to místo, kam by jsme se museli znovu vrátit. Draho a kuchyně nic moc. Jako by jste byli úplně někde jinde, než u Indického oceánu plného mořských dobrot. Neměli jsme ani jednou kalamáry, co by se dali normálně pozřít a nemuseli jsme je žvýkat. Ryby ano, ale za ceny dvojnásobné než na souši. Nemělo by to být naopak? Všude vás někdo nahání a nutí na delfín tour, výlet za kořením, výlet na modrou lagunu, nebo na prohlídku Stone Townu. A to pořád dokola. Jednoho se zbavíte a hned se připojí druhý a jako kafemlýnek. Stone Town jsme si prohlédli sami, pak si půjčili auto a jeli na farmu s kořením, což bylo moc pěkné vidět jak co roste, ale zase, ceny koření na farmě třikrát vyšší než normálně. Lapače pro turisty. Na jihu ostrova jsme narazili na chlapíka jménem Badru, který nás vzal za poloviční cenu, než organizují hotely, na vyhlášenou delfín tour, kde si můžete zaplavat s delfíny. Když jsme byli dvě lodě, tak to šlo. Jedete vedle delfínů a skočíte z lodi do vody vybaveni potápěčskou maskou a ploutvemi a chvilku plavete s delfíny, než zmizí v hloubce. Pak se k nám připojilo dalších pět lodí a začalo hnusné nahánění delfínů s výkřiky jump, jump… Strašné. Ihned jsme řekli Badruovi, že tohle ne, že jedeme pryč. Sám uznal, že to není takové, jak se všude uvádí a dokonce před pěti lety tu křižující loď rozbila plavajícímu turistovi hlavu lodním šroubem. Výlet na Modrou lagunu byl příjemnější. Udělali nám tam na roštu čerstvého humra a právě chycenou chobotnici. Voda byla modrá jako z letáků.

V pátek jsme byli rádi, že jsme zase na pevnině a v sobotu si mohli vyzvednout motorku s novou zadní gumou a po servisu.

Nyní ukončení naší soutěže a vyhlášení vítězů!!!

Do soutěže se postupně zapojilo 13 lidí, ať samostatně nebo ve dvojicích. Ještě včera jsme měli dva vítěze.

Ale dnes ráno nám přišel e-mail od Jakuba Harmance, což je můj (Vaškovo) bráchanec a naše kandidáty smetl z prvního místa. Jako jediný poznal všechna koření a ke všem otázkám napsal vyčerpávající odpovědi, které zveřejňujeme a všichni si podle toho mohou porovnat jak si v soutěži vedli. Jako druzí se umístili dvě dvojice a to Evička s Milošem (rodiče Evči) a Hanka s Peťou (bratr od Evči s přítelkyní). Třetí místo obsadili Janička s Jirkou, naši kamarádi z Prahy. Takže Čechy s Moravou to mají fifty, fifty, tak jak to má byt (kratke y ve slově byt je spravně). Všem gratulujeme a po návratu odměníme.

1. (Byli) jste v Zanzibaru. První fotka jsou staré dveře ze Stone Town. Na dalších fotkách je staré město, odhaduju odněkud z Rooftop restaurace v Baghani street. Nejdřív západní pohled, potom severní na katedrálu sv. Josefa a nakonec pohled východní.

2. To byl docela (vonný) oříšek, řekl bych:

4A-citronela

6B-čili

9C-vanilka

1D-kardamon

3E-skořice

8F-kurkuma

10G-kávovník

2H-muškátový oříšek

11CH-černý pepř

5I-zázvor

7J-hřebíček

3. Ano, to sedí. Údajně byly opakovány prezidentské a parlamentní volby, oficiálně kvůli nesrovnalostem, reálně kvůli prohře vládní strany. Takže byl zase potvrzen staronový prezident Zanzibaru Ali Mohamed Shein.

4. Řekl bych A i B. Prý z nezralejších plodů jsou vlákna bílá, ohebnější, používají se hlavně na lana. Zralejší hnědá jsou pevnější, tužší, na rohože, kartáče, do čalounění.

5. Myslím, že jde o listy kokosové palmy.

3. 4. 2016 Tanzánie (Arusha)

Po krátké návštěvě Keni přechodem mezi Tangou a Mombasou jsme se vrátili do Tanzánie, protože volíme sice delší, ale bezpečnější cestu směrem na západ k Rwandě a Ugandě. Cesta Keňou mezi Mombasou a Nairobi není jen tak přezdívaná cestou smrti. Řidiči v Keni jsou velmi neohleduplní a motorka na silnici pro ně nic neznamená. Autobusy a auta se předjíždějí v trojstupech a okolo silnic je spousta vraků. Touhle cestou jsme raději nejeli. Včera pršelo, že nebylo vidět na deset metrů a museli jsme přespat na půli cestě do Arushy. Dnes nám počasí přálo, ale za to v Arushi při výběru peněz z bankomatu nám nevypadly ani peníze ani zpátky karta. Půl hodiny jsme se dohadovali se strážníkem, který je u každého bankomatu, ale beznadějně. Máme přijít ráno v 8,30 do banky. Naštěstí jsme vzali ještě další dvě karty, tak bez peněz nebudeme a ráno uvidíme jak s kartou v bankomatu.

7. 4. 2016 Rwanda (Kigali)

Ještě trochu zpětně ke kartě v bankomatu. Ráno jsme přišli do banky, předložili můj pas a za deset minut nám přinesl zaměstnanec banky kartu s oznámením, že se mu neshoduje podpis v pasu a na kartě. S úsměvem a myslím si, že s dostatečným opovržením, aby pochopil, že tu bude těžko někdo jiný z České republiky se shodným jménem a velmi podobným podpisem žádat o vydání nevydané karty bankomatem jsem mu sdělil, že to je má katra a jeho podezření na nějaký jiný úmysl je jen jeho problém. Pak jsem mu udělal na papír několik podobných neshodných podpisů a vzal mu z ruky kartu s pasem.

Tanzánii jsme přejeli za tři a půl dne za deštivých přeháněk. Všechna místa podél cest byla podmáčená a některé vesničky částeně pod vodou. Sem tam se nám voda postavila do cesty i na naší silnici. Spali jsme v různých hotelích, kde jsme někdy dostali najíst a někdy jsme si museli uvařit nudlovku.

Když jsme dorazili na hranici Tanzanie s Rwandou bylo tam právě přátelské setkání rwandského a tanzanského prezidenta a my jsme museli čekat více jak dvě hodiny než hranice otevřeli. Jako na potvoru svítilo slunko, bylo přes třicet stupňů a nebylo se kam schovat. Po příjezdu do Kigali, hlavního města Rwandy, jsme se dozvěděli, že 7. 4. je státní svátek a výročí začátku sto denní genocidy, která byla v roce 1994 a bylo při ní zabito 800 000 až 1 000 000 lidí. Rwanda působí jinak než ostatní africké státy. Ne nadarmo se říká Rwandě Švýcarsko Afriky. Zdá se, že tu má vše svůj systém. I ve vesničkách jsou cesty s chodníky a veřejným osvětlením, každá chatrč má své popisné číslo, všude mají dobré cesty, při kterých stojí policejní hlídky, ve městech jsou luxusní hotely a supermarkety. Na dotaz v recepci hotelu, zda je bezpečné vycházet večer do ulic se recepční usmála a řekla „total safely“.

9. 4. 2016 Rwanda (Kinigi)

Na přejetí celé Rwandy tam i zpátky stačí natankování jedné nádrže. Z jihu na sever je to sice jen 200 kilometrů, ale jeli jsme to celý den, protože Rwanda je jedna dlouhá vesnice se spousty lidí a rychlostním limitem od 40 do 80 kilometrů za hodinu. Po cestě jsme viděli spoustu památníků genocidy, ale na ten největší jsme se zajeli podívat na jih do Murambi. Ve zdejší škole zde bylo zabito na 50 000 osob, které byly původně pohřbeny v 18 hromadných hrobech. Za pomocí francouzské armády, po dvou měsících od konce genocidy, byla těla s náležitou úctou přemístěna do jednoho společného hrobu s bílým náhrobkem. Několik ostatků těl bylo ošetřeno a vystaveno, aby si všichni uvědomili, jaká to byla hrůza. Dnes je ve Rwandě vše jinak. Je až neuvěřitelné jak se lidé dokázali vyrovnat s touto genocidou. Neexistují etnické rozdíly. Už nejsou žádní Tutsiové a Hutuové. Všichni jsou Rwanďané, kteří se společně snaží o rozvoj země, který jde opravdu vidět.

Po cestě touto zemí jsou samé banánovníky, rýžová pole a různá políčka obdělávaná vysoko až do strmých kopců, kam bychom nevylezli pomalu ani po čtyřech. Taky jsme viděli muže oblečené celé v oranžovém, což jsou vězni, kteří vykonávají veřejně prospěšné práce.

10. 4. 2016 Rwanda (Kinigi)

Kinigi je 14 km od města Musanze a z tohoto místa se začínají výstupy do Národního Parku Volcanoes za gorilami. I když je období dešťů a při výstupu do hor za gorilami nám střídavě pršelo a svítilo sluníčko, zážitek byl nezapomenutelný. V sezoně, což je červen až září, je nutné si trek za gorilami objednat až tři měsíce dopředu, ale v sezoně dešťů se sem vydá jen pár bláznů, kteří se musí do hor a z hor vyškrábat po strmých rozblácených cestičkách a bořit se po lýtka v blátě, takže přijdete ráno na rozpravu, zaplatíte a jdete.

16. 4. 2016 Keňa (Kisumu)

Dnešním dnem jsme překročili naposledy hranice na motorce a to z Ugandy do Keni.

Od Rwandy nám každý den prší. V Ugandě jsme navštívili Queen Elizabeth Národní park. Byla to nejdražší a nejméně zajímavá prohlídka parku za celou Afriku. V NP jsme viděli pár antilop, buvolů a dva hrochy. Po příjezdu zpátky do kempu jsme za to nic nevidění uhádali aspoň výraznou slevu s průvodcem. Ani moc neprotestoval.

Večer nás v kempu navštívili hroši, kteří celou noc chodili okolo stanů a žrali trávu. Taky jsme v noci při nutné návštěvě toalety, když jsme museli projít v uctivé vzdálenosti okolo nich, zjistili jak fakt hodně rychle umí hroši běhat a my ještě rychleji.

Kousek za parkem jsme přejeli přes rovník z jižní na severní polokouli.

Po cestě směrem k poslední zastávce před Nairobi v Nakuru parku spíme střídavě ve stanu a v hotelech, dokonce jednou i se SPA a posilovnou viz. obrázek v galerii, podle toho jak jsme neustálými dešti promočení a musíme sušit.

22. 4. 2016 Praha

Po dojezdu do Nairoby jsme nechali umýt motorku, přebalili vše na cestu domů, koupili dvě velké tašky a

domluvili si předání motorky do skladu firmy, která ji zabalí do bedny, odveze do Mombasy, naloží na loď a pošle do Německa odkud ji přivezou do Prahy.

Moc děkujeme Lídě ze Zoom – Cargo, která vše opět velmi dobře zajistila. Tohle je opravdu moc důležité a myslím, že mnoho cestovatelů ví o čem píši. Hlavně v Africe, kde mají na všechno spoustu času se může takové odbavení motorky protáhnout i na několik dní a my měli vše vyřízené za šest hodin.

 

Comments are closed.