Jižní Amerikou na motorce 2018

Chile, Argentina, Uruguay, Paraguay, Bolívie, Peru, Ekvádor, Kolumbie.

Chile – Santiago

26. – 27. 12. 2017

Začneme na letišti. Po příletu jsme si nevzali předražené letištní TAXI, ale nasedli jsme do CITYBUSU a dojeli v přepočtu, který budeme vždy udávat, aby jste si nemuseli hledat kurz, za cca 50 korun až do centra. Tam jsme do hotelu dojeli za 140 korun městským taxi. Taky tady dobře funguje, u nás tolik diskutovaná, přepravní společnost UBER.

Hotel Departamentos Amoblados na ulici Monjitas můžeme doporučit. Jsou to apartmány pro 3 lidi s vybavenou kuchyní, lednicí a oddělenou ložnicí přímo v centru Santiaga. Za tři noci jsme zaplatili přes Booking.com 1800 korun. Cca 10 minut je tržnice s čerstvými rybami, masem, zeleninou, …

Až dostanete hlad, dobře vybírejte, kde se najíte. Nasnídat se tu můžete za 300,-, když si dáte dvě kávy a dva muffiny, nebo taky o 100 metrů dál za 100,- pro dva a pochutnáte si na smažených vajíčkách, čerstvém pečivu, kávě a jedné coca cole. Koukejte, kde jedí místní a vůbec se nebojte, když před krámkem leží třeba bezdomovec. K těm se tu lidé chovají stejně dobře jako ke psům, potulujícím se po městě. Každou chvilku vidíte, jak bezdomovcům dá někdo drobné, nebo psům něco k snědku.

Za dva dny jsme navštívili vrch Cerro Santa Lucia, městký trh Mercado Central, hlavní náměstí Plaza de Armas s největší katedrálou v Chile, vrch Cerro San Cristobal se sochou Panny Marie vysokou 22m a s vyhlídkou na celé Santiágo včetně nejvyššího mrakodrapu v celé Jižní Americe Gran Torre, Museum de la Memoria y los Derechos Humanos s ukázkami praktik chilské vojenské vlády z let 1973 – 1990.

Musea a vstupy do parků jsou zdarma a pod vrcholem Cerro San Cristobal se dokonce můžete zdarma vykoupat v obrovském bazénu.

Chile – Valparaiso

28. 12. 2017

Ráno jsme dojeli autobusem do Valparaisa. Jezdí sem ze Santiaga dvě společnosti za cca 150 korun a cesta trvá něco přes hodinu. Já osobně bych název města Valparaiso přeložil „ Pořád do kopce“ 😊 . Centrum je podél oceánu na rovině, ale jinak se musí všude do kopce. Ale to jsou kopce, že se auta rozjíždějí na trojku a dojíždějí nahoře na jedničku.

Už se těšíme, až budeme mít motorku. Za tři dny jsme nachodili asi 45 kilometrů s převýšením několika desítek pater. Zítra ráno jdeme, zase pěšky, do přístavu a zpátky už, doufáme, pojedeme na motorce.

Chile – Valparaiso

29. 12. 2017

Ráno jsme se potkali na celnici s Olou z ADVFACTORY a po vyřízení dokumentů s celníky jsme jeli pro motorku asi 15 kilometrů za Valparaiso. Odpoledne, po návratu do Hostelu, teď už s motorkou, jsme nabalili všechny věci a okolo sedmé jsme šli na večerní setkání s Olou a Samborem z ADVFACTORY k Enzovi domů, který s nimi spolupracuje na celním vybavení motorek, domů, kde všichni bydlí. Bylo to super. Bylo to takové setkání, kdy víte, že jste se měli potkat. Řekli nám tolik informací a tipů na pěkná místa, že jsme přehodnotili náš plán a vydáme se trochu jinou cestou, než jsme naplánovali.

Chile – Las Termas de Chilan                                           

30. 12. 2017 – 1. 1. 2018

Vyrazili jsme Chilem směrem na jih. První zastávku jsme měli u oceánu, zátoky La Boca. Bohužel tu byl tak silný vítr a mlha, že nešlo ani postavit stan na výběžku, kde ústí řeka Rapel a museli jsme přenocovat ve vesnici La Boca. Ráno bylo vše mokré a tak jsme se rozhodli vydat do hor. Večer, na Silvestra, jsem dojeli pod vulkán, kde se v zimě lyžuje a v létě koupe v termální vodě. Když jsem dojeli do kempu, až na konec cesty pod vulkán, zjistili jsme, že se otevírá až na Nový rok. Přemluvili jsme dva zřízence, kteří se po chvilce objevili, abychom tu mohli zůstat. Takže jsme strávili krásného Silvestra úplně sami, v opuštěném kempu pod vulkánem s možností koupání se v termální vodě. Ráno, asi okolo desáté, protože v Chile vše funguje až tak od půl desáté, se sem začali sjíždět lidé na koupání a piknik. Během hodiny se po celém kempu rozvoněly hrnce s dobrotami.

Argentina – El Bolson                                           

2. 1. 2018 – 5. 1. 2018

Chile jsme opustili trochu dříve, než jsme chtěli, protože okolo Puerto Montt jsou nyní velké deště. Přejeli jsme do Argentiny přes Andy přechodem Pino Pachado. Ještě na chilské straně musíte projet starým jednosměrným tunelem dlouhým cca 4 km, který původně sloužil pro železnici. Odbavení na hranici bylo velmi jednoduché a trvalo asi 15 minut. Dvě razítka do pasu a pro motorku jsme vyměnili jeden papír z Chile za druhý do Argentiny.

Jakmile jsme přejeli hranice do Argentiny, začal foukat tak silný vítr, že jsme měli co dělat, abychom se udrželi s motorkou na silnici. Když jsme zastavili, musel vždy jeden z nás podepírat motorku na stojánku, aby se přes něj nepřevrátila. Když Evča chtěla nasednout, musela stát proti větru a čekat na chvilku, kdy se vítr zatočí tak, aby mohla přehodit nohu přes zadní kufr. Teplota klesla na dvanáct stupňů a Evča mi při silném větru začala promrzat. K večeru jsme dojeli do města Zapala a ubytovali se v pensionu, protože v tom větru nešlo ani chodit, natož stavět stan.

Ráno jsme vyrazili, opět za silného větru, po Route 40, která vede nejkrásnější oblastí Patagonie. Vítr trochu přestal foukat až k večeru a museli jsme hledat místo pro stanování v závětří. Teplota nám opět trochu klesla na 8 stupňů. S pořádnou dávkou kořalky jsme si nakonec večer u jezera Lácar, kousek za San Martin de los Andes, pěkně užili.

Po deštivé noci jsme se ráno probudili a venku bylo ticho. Vítr nefoukal. Sice ze začátku poprchávalo, ale nakonec to byl nádherný den s kouzelnými výhledy a pěknou cestou. Teplota stoupla nad deset stupňů, až po sjezdu z hor do El Bolson. Ráno jsme měli na sobě všechno, co jsme měli a večer chodili v trenýrkách. Po západu slunce zase teplota klesla na 12 stupňů, ale sucho a bezvětří.

Argentina – El Bolson                                           

6. 1. 2018

…také umíme relaxovat. Už v Chile měli výborné maso a zeleninu, ale tady je vše snad ještě chutnější.

Když chcete dobrý steak, jdete do supermarketu, koupíte kus masa, nejlépe zvané LOMO, což si myslíme, že je roštěnec, hodíte to na pánev, nebo rošt a máte úžasné měkké steaky za pár korun.

Dneska jsme navštívili labyrint, který je ze živého plotu o velikosti cca 300 x 300 metrů. Dal nám trochu zabrat, než jsme našli východ.

Argentina – El Calafate                                           

7. 1. 2018 – 9. 1. 2018

Když jsme vyjeli z El Bolsonu směrem do El Calafate, kde je nejkrásnější ledovec na světě Perito Moreno, opustili jsme hornaté Andy a ocitli se na dlouhých pláních, kde není vidět z jednoho konce cesty na druhý. Města jsou tu vzdálena nekonečných desítek kilometrů. Prvních tisíc kilometrů jsme jeli prakticky rovně s občasnou zatáčkou. Krajina se stepí zvaná pampa a spousty lam. A vítr!!! Opět nám začalo foukat, ale sakra foukat. Otevřené pláně s větrem, při kterém jedete ohnutý až pod plexisklo, spolujezdec v zákrytu a motorka nakloněná proti větru, který občas změní směr tak rychle, že se i s motorkou ocitnete o pěkný kus na bok, než se stačíte nahnout proti větru na druhou stranu a v tu ránu zase obráceně. Záda a krk jsou ztuhlé a už se těšíte na večer, až se navzájem namasírujete.

Ale i při takové cestě vás čekají nádherné okamžiky, jako například, když potkáte v malém městečku malou hospodu se starým pánem, který tam peče tak neskutečná masa už asi padesát let. Až pojedete po Ruta 40 přes městečko Gobernador Costa, určitě se zastavte v restauraci Parrilla El Petiso, kde dostanete v jakoukoliv hodinu, což není úplně až tak zvykem, protože přes den je většinou vše zavřené a jíst se začíná až odpoledne, nebo na večír, grilované steaky, salát a neskutečnou hovězí polévku.

Když jsme se chtěli schovat před větrem, museli jsme najít příkop a na chvilku si tam odpočinout. Na cestě bez měst je zvykem, pokud někdo někde stojí u silnice, kdo jede okolo zastaví a přesvědčí se, jestli něco nepotřebujete. Když jsme vylezli z našeho příkopu, zastavovali u naší motorky dva motorkáři. Byli to profesor ze zemědělské fakulty s panem děkanem z Brazílie.

Posledních pět set kilometrů se krajina opět začala trochu ohýbat, vylézat kopce a propadat se údolí. Trochu to zmírnilo vítr, ale pořád nic moc. Vítr se hnal i údolími. To neodradilo Evču, aby se odhodlala natáčet a v leže nastavovala foťák, abychom mohli běhat 10 minut do kopce od foťáku k motorce a filmovat, jak jedeme, aby z toho vznikl pěti sekundový záběr.

Berte si s sebou kanystr. Když přijedete k benzínce, nemusí fungovat. Může se v jediném čerpacím stojanu pokazit třeba čerpadlo. Do El Calafate jsme dojeli odpoledne a kilometr před čerpací stanicí nám došel benzín.

Argentina – Ledovec Perito Moreno                                           

10. 1. 2018

Perito Moreno, jeden z nejkrásnějších ledovců na světě. Od města El Calafate je vzdálený 78 kilometrů. Nachází se v Národním parku Los Glaciares, kam zaplatíte za vstup 550 korun na osobu. Nikdy jsme neviděli žádný ledovec mimo těch, na kterých se lyžuje v Rakousku. Tenhle je úplně jiný. Je to krásná, ohromující masa ledu vystupující z vody, která občas vydá praskající zvuk, který se podobá hromu, jak se odtrhne kus ledové masy. A i přes odpadávající kusy ledů to je jediný ledovec, který ještě zatím stále narůstá. Každý den se sune dolů z hor až o více než dva metry, které se zase odloupnou do jezera Argentino. Vzniká tu zvláštní úkaz, kdy ledovec uzavře jezero směrem k Magalhaensovu poloostrovu na dvě části a oddělená jižní část se začne plnit vodou z hor. Rozdíl hladin oddělených částí může dosáhnout až třiceti metrů. Tlakem a vyšší teplotou vody se začne pod hladinou v ledovci vytvářet tunel, který jednou způsobí prasknutí ledovce. Je to jev zvaný La Ruptura, což znamená rozlomení se. Hladiny jezera se srovnají, než se ledovec opět sesune dolů. Pro představu je 30 kilometrů dlouhý, 5 kilometrů široký a 170 metrů vysoký, z čehož asi 78 metrů vystupuje nad hladinu jezera. Měli jsme štěstí na počasí. Ledovec v záři slunce je úplně nejvíc nejkrásnější podívaná.

Argentina – Puerto San Julián                                           

10. 1. – 13. 1. 2018

Protože v Ushuai stále prší, je zima a jsou vichřice, dohodli jsme se, že pro nás není až zas tak důležité se další týden vyloženě rvát se silným větrem a dojet si pro razítko tam, kam po asfaltce jezdí všichni a vrátili jsme se o kousek na sever do horského městečka El Chantén, že podnikneme nějaký výšlap k dalšímu ledovci. Když jsme vyjeli, začal opět foukat velmi silný vítr a než jsme dojeli mezi kopečky, byla z toho slušná vichřice. Všude spousta prachu, nad horami se zatáhlo a pár kilometrů před kempem za El Chantén, když jsme po šotolině zajeli za jednu ze zatáček, fouklo tak, že nás to zastavilo. Dojeli jsme do kempu, a když postavili stan, začalo pršet. Ráno zataženo a 5 stupňů. Balíme a jedeme šotolinovou cestou 250 kilometrů na východní pobřeží. Vítr neutichá, jen nefouká zprava, ale zezadu a zleva. Dlouhé pláně bez jediného kopečku, stromu, příkopu, kam se schovat. Jediné místo, kde se dá kvůli větru postavit stan, je až kemp v Comandante Luis Piedrabuena. Dneska jsme dojeli, utahaní z neustálého silného větru, do Puerto San Julián, kde potřebujeme udělat sanitární den. Vyprat, dotáhnout vše na motorce, trochu nám rosí olej na válci a pořádně se najíst.

Argentina – Puerto Madryn                                           

14. – 17. 1. 2018

Z Puerto San Julián jedeme na sever. Ještě pořád fouká. Už méně, ale fouká. Do Puerto Madryn jsme přijeli přes Comodoro Rivadavia. V Rivadavia jsme byli jeden den u moře s tím, že si dáme dobré ryby, kalamáry, … Ne, ne, nedali. Město u moře a jen samé hamburgery, hranolky, sendviče. Podél pobřeží není jediná restaurace. Kemp na prašné hlíně a bez vody na sprchování. Po cestě potkáváme spoustu motorkářů, jak letí z Buenos Aires nebo Brazílie do Ushuai a zpátky. Moc je nechápeme. Stovky kilometrů po asfaltu pořád stejnou, nezáživnou krajinou ve tvaru pouštní placky s pampou a větrem. Jsme čím dál tím raději, že jsme dolů nejeli, protože dojet do Ushuai se stalo jen jednou velkou komerční záležitostí pro stovky motorkářů jedoucích na čemkoliv. Jediným zpestřením po cestě byla rodinka lachtanů podél cesty. V Puerto Madryn je možno sledovat velryby, ale bohužel jen do poloviny prosince. Pak se stěhují za zimou na Antarktidu. Po cestě do kempu A.C.A., který je pěkný, jsme konečně viděli spoustu restaurací s rybami. Tak dnes na ně vyrazíme.

Argentina – Azul                                           

16. 1. – 22. 1. 2018

Trochu jsme zpomalili. Po dvou dnech koupání v Puerto Madryn jsme přejeli do Las Grutas. Další pěkné přímořské město. Tady jsme se opět přesvědčili, jak jsou v Argentině dobří lidé. Než jsme dojeli na konec města do kempu, tak nás zlákal obrázek s nápisem pečená masa. V obchodu, který sousedil s restaurací jsme si koupili kus pečeného hovězího a kuře. Když jsme si sedli venku na lavičku a začali hodovat, vyšel z restaurace číšník a dal nám příbory, sůl a ubrousky. Když si i prodavačka z obchodu všimla, že sedíme venku, přinesla nám láhev minerálky a dvě skleničky. Masa bylo tolik, že jsme ho měli ještě večer do těstovin. Tuhší kousky masa jsme pak dali v kempu místnímu policajtovi pro jeho psy. Měl velkou radost a když pak po setmění zastavil u našeho stanu a přinesl nám za to láhev dobrého červeného vína, byli jsme tak překvapení, že jsme se zmohli jen na přátelský úsměv.

Po cestě do Bahia Blanca už jen tak pofukovalo, ale zato teplota vystoupla až na 40 stupňů. Trochu nás to zaskočilo stejně tak jako kemp, opět na hlíně, vedle veliké betonové nádrže se špinavou chlorovanou vodou a stovkami lidí. Tato nádrž je místní koupaliště. Bylo tak horko, že jsme do té vody vlezli i my a pak si lehli, tak jako všichni ostatní, na prašnou hlínu. Vzpomínali jsme na jednoho staršího pána, který při naší zastávce, asi 60 kilometrů před Bahia Blanca, kde jsme odpočívali ve stínu pod stromem, u nás zastavil a zval nás, ať si jedeme odpočinout k němu domů, že má klimatizaci, dá nám pití a jídlo, že se u něho můžeme připojit na internet….  Jak by u něho bylo asi krásně. V noci jsme pak kvůli horku a celonočnímu hluku okolo nás skoro nespali. Ráno v půl šesté balíme stan a jedeme dál směrem na Buenos Aires do města Azul. Opět pofukuje jen tak, aby se neřeklo a najednou se krajina začala zelenat. Po čtrnácti dnech jsme zase viděli zelenou trávu, pole, slunečnice, krávy a dokonce i zelené bodláky. V Azulu v městském kempu potkáváme čtyři Čechy, kteří spolu cestují po světě. Věkovým průměrem spadají do důchodového věku, ale stále někam jezdí, půjčí si auto, projedou vše zajímavé, dělají výšlapy na hory a spí ve stanech. Procestovali takhle už skoro celý svět. Pánové všechna čest, smekáme.

Dneska odpoledne ještě v Azulu, když jsme se vrátili do kempu s nákupem masa na rožnění, přijel k nám na kole neznámý člověk a začal si s námi povídat. Že nás viděl a jestli jsme už byli v místní klubovně motorkářských cestovatelů. Povídali jsme si s ním o všem možném. Jak je Argentina strašně drahá, jaké mají malé platy, jak nemáme dělat servis motorky v Buenos Aires, kde se nedoplatíme. Jim samotným se vyplatí jet pro pneumatiky do Chile. I když to byl pan učitel v důchodu, neuměl anglicky, stejně jako většina lidí v Argentině. Domluvíte se tady pouze španělsky a pak už jen rukama, nohama.

Večer jdeme již do zmíněné místní klubovny, kde právě jsou na motorkách jeden Ital a mladý pár z Kolumbie. Určitě pochytáme spoustu informací.

Ještě před odchodem do klubovny za námi opět přijíždí pan učitel a přináší papír, na který nám podle internetu vypsal jízdní řád trajektů z Buenoa Aires do Colonia včetně cen, což je přístav v Uruguayi a adresu kanceláře společnosti Buquebus, která trajekty provozuje.

Argentina – Azul motorkářská klubovna La Posta de Viajero en moto                                  

23 . 1. 2018

V osm hodin večer jsme přijeli do klubovny. Během večera se tam sešlo pár místních chlapů a začalo se grilovat a hodovat. Andrea s Andresem z Kolumbie nám dali plno typů na místa v Brazílii, Bolívii, Peru a Ekvádoru. Majitel se jmenuje Jorge a ten nám dal zase kontakty na lidi v Bolívii, Peru a Ekvádoru, kdybychom něco potřebovali. Andrea s Andresem ráno vyjížděli směr Ushuaia, tak jsme jim zase dali typy my, protože, když se ptali Jorgeho, tak jim řekl, že tam nikdy nebyl, co by tam prý dělal, když je to cesta bez ničeho jen se silným větrem. Když prý někam chce jet, jede na sever. V La Posta de Viajero en moto je možnost i přespat na dvoře ve stanu.

urui-trajekt/5-Trajekt-do-Uruijílery-thumbnail-box" >
urui-trajekt/6-Trajekt-do-Uruijílery-thumbnail-box" > urui-jidlo/5-Uruijí-večeř lery-thumbnail-box" >
urui-jidlo/6-Uruijílery-thumbnail-box" >
urui-jidlo/7-Uruijí-snídaně-na-vidličkulery-thumbnail-box" >
urui-jidlo/8-Uruijí-tak-už-pojď-jmi lery-thumbnail-box" > urui-la-paloma/7-Uruijí-rybí-trhlery-thumbnail-box" >
urui-la-paloma/8-Uruijí-rybí-trhlery-thumbnail-box" >
urui-la-paloma/9-Uruijí-La-daloma-setká na-s-Mar -a-Wncarem.JPG-thumbnail-box" >
urui-la-paloma/10-Uruijí-La-dalomalery-thumbnail-box" > urui-la-paloma/11-Uruijí-La-dalomalery-thumbnail-box" > urui-la-paloma/12-Uruijí-La-daloma-kemplery-thumbnail-box" >